FARA – ARCIDĚKANSTVÍ V KAŠPERSKÝCH HORÁCH

Arciděkanství v Kašperských Horách čp. 14 je výstavnou jednopatrovou budovou v severovýchodním rohu náměstí při vyústění Vimperské ulice. Jedná se o nárožní dům s půdorysem do písmene „L“, s pozdně klasicistním průčelím, které je pětiosé, symetrické s režným soklem a klasicistními vraty před velkým klenutým průjezdem. Prostory v budově jsou plochostropé a někde sklenuté plochými neckovými klenbami. Široké reprezentativní schodiště vede do ústřední části domu v prvním patře, které je mimo obytných prostor vybaveno velkým sálem. Dům měl svého předchůdce patrně již v gotické době, dnešní budova je však z let 1858 – 1859. Dříve k místní faře patřilo také hospodářství s loukami, polnostmi i dobytkem. Proto za farou podél ulice stávala velká hospodářská budova. Tu ale v padesátých letech minulého století zničil požár.

Budova fary sloužila účelům správy farnosti (a svého času i kašperskohorského vikariátu), reprezentaci a především ubytování duchovních a zaměstnanců farnosti. Například v dobách před 1945 zde bydleli většinou čtyři duchovní – farář (děkan), dva kaplani i katecheta, pověřený výukou náboženství v místních školách. Kašperskohorský farář býval významnou osobností zvláště v předhusitské době, kdy místní zlaté doly byly v největším rozkvětu a horní město bylo značně bohaté. Zdejší farní beneficium se svou úrovní blížilo významným královským městům jako Plzni či Klatovům a tak není divu, že poživatelem tohoto bohatého obročí mohl být tenkrát v roce 1364 registrátor císařské kanceláře Karla IV. Jan řečený Saxo, který pět let nato se ujal úřadu děkana Prácheňského kraje. Velkou autoritu požíval v nelehkých dobách třicetileté války a krátce po ní farář Ondřej František Winter, takže obec v roce 1635 důrazně žádala vrchnost o prodloužení jeho konfirmace ve městě s odůvodněním, „že ctihodný kněz Ondřej jak pokojným, příkladným životem a učením, tak pilností a řečí velice příjemný jest.“ Týž pater pak v roce 1657 vytvořil nadaci k pěstování místní chrámové hudby, k čemuž věnoval 100 zlatých a kus svého pole.

Z bohatých dějin farnosti lze dále připomenout třeba éru faráře a prvního děkana (1806), místního rodáka P.Mikuláše Töppera, který zde působil v letech 1790 – 1839 a který měl velké zásluhy v oblasti pastorace, rozvoji poutní tradice Panny Marie Sněžné ale i ve zlepšení farního hospodaření. Dlouho se vzpomínalo také na obětavého duchovního správce P. Johanna Spannbauera, za něhož roku 1930 bylo místní děkanství povýšeno na arciděkanství. Vzhledem k jeho zásluhám o církev v těžkých dobách první světové války byl tento duchovní pastýř poctěn čestnými tituly monsignore a papežský komoří.

Zcela jiná doba nastala za komunistické diktatury. Pro svůj kněžský zápal a oddanost církvi se stal režimním vládcům trnem v očích charismatický duchovní v Kašperských Horách P. Karel Morzyniec. Koncem léta 1950 byl bývalou Státní bezpečností zatčen přímo na faře . Následovalo nespravedlivé odsouzení a několikaletá internace v Želivě a Hájku u Prahy. Příkladem člověka, který pomohl chránit živou víru a duchovní tradici i v dobách nejtvrdšího útlaku církve, byl dlouholetý místní duchovní správce P.František Novák (1920 – 1985). V Kašperských Horách působil plných 34 let, velký vliv měl na mladé lidi a byl znám především jako vynikající kazatel.

Kašperskohorskou farou prošla řada významných osobností církevního i kulturního života, některé z nich dokonce zde nocovaly jako například v srpnu 1884 pátý českobudějovický biskup a teolog ThDr. František z Pauly, říšský hrabě Schönborn – Buchheim – Wolfsthal (1844 – 1899), pozdější pražský arcibiskup a kardinál, v červnu 1900 českobudějovický biskup ThDr. Martin Říha ( 1885 – 1907), v červenci 1930 českobudějovický biskup Šimon Bárta (1864 – 1940) atd.

Kašperskohorští věřící si zvláště vážili skutečnosti, že jejich město a fara se ve dnech 4. a 5.července 1970 staly rezidencí mimořádného svědka víry a biskupa svaté pověsti ThDr. Josefa Hloucha (1902 – 1972). O poutní slavnosti Panny Marie Sněžné dne 4. srpna 2013 zde v prostorách kašperskohorské fary se zástupci věřících, církve a města slavnostně poobědval kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský, metropolita a primas český.

PhDr. Vladimír Horpeniak, šumavský historik a historik Šumavy